Rodačka z Plzně, profesionální tenistka, vítězka ženské čtyřhry ve Wibledonu, bronzová olympijská vítězka v ženském deblu z Letních her v Riu, partnerka Petra Matějčka a stále ještě čerstvá máma malého Vincenta. S Bárou jsme si povídali o tom, jak zvládá svoji novou roli a jestli se jí už stýská po tenise.
Báro, jak staré máš miminko?
Vincentovi bude za pár dní 6 měsíců.
Jaký je podle tebe Vincent?
Za těch pár měsíců jsem o Víňovi pochytila, že nejspíš bude trošku netrpělivý, což mu nemůžu ani zazlívat, protože já taky trpělivostí neoplývám. Ale jinak je samozřejmě bezva pohodovej kluk.
Jak si užíváš mateřství? Co je pro tebe největším highlightem?
Nevím, jestli jsem si mateřství od začátku úplně užívala. Je to pro mě všechno nové a zároveň se všechno najednou točí kolem Vincenta. Ten nám tak nějak určuje, jak ty naše dny budou probíhat.
Začínáme si i budovat nějakou tu rutinu, takže se to všechno lépe zvládá. Vincík se naštěstí hodně směje a to je pro mě úplná nádhera. Myslím, že mateřství je přirozená věc, sama jsem překvapená jak krásné je být matkou. Zároveň je mateřství konstantní práce, která nikdy nekončí.
Je něco, co by sis přála vědět o mateřství předtím než jsi měla děti? Něco jako, co mi klidně mohly kamarádky říct, ale neřekly?
Moje ségra mi naštěstí řekla spoustu věcí, takže díky ní jsem aspoň trošku tušila, co mě čeká. Myslím, že na první dítě se nedá úplně připravit, protože každé dítě je stejně jiné a na každé funguje něco jiného. Stejně jako každá máma je jiná a různé situace vnímáme jinak. Takže důležitý je hlavně klid:)
Já sama mám dobré základy z rodiny a jsem mateřský typ, věci dělám většinou intuitivně, jak Vincentovi a mně nejvíc vyhovují.
Co je pro tebe nejvíc challenging?
Pro mě je asi nejnáročnější ta spánková deprivace. Nevadí mi být trochu ospalá, ale spíš jak se to kumuluje, tak vnímám, jak začínám být netrpělivá, ale pracuju na tom. Snažím se být především v klidu, protože to je pro Vincenta nejlepší. Ale samozřejmě se mi to vždycky nedaří.
Jaké tři věci si s mateřstvím objevila / pochopila?
Především to, že čím víc je rodič v pohodě, tím víc je v klidu dítě samotné. Není nutné něco někam tlačit a stihnout toho milion, protože ve chvíli, kdy dítě cítí nervozitu, samo se dostává do nepohody a tím je třeba plačtivější. Takže si stanovuju na běžné dny jen rozumné cíle.
A jako každá máma jsem objevila tu největší lásku, to mě snad nikdy nepřestane překvapovat.
Jaká je tvoje nejranější vzpomínka z dětství?
Když jsem se učila s dědou plavat a skákat šipky v Plzni. Potom jsme vždycky chodili na párek v rohlíku.
Jaké jsi měla těhotenství? Četla jsi nějakou literaturu o těhotenství a porodu?
Měla jsem hezké těhotenství. Neměla jsem žádné problémy a vlastně jsem si těhotenství užívala, protože to byl úplně jiný režim než na který jsem byla za poslední roky zvyklá z tenisu.
Samozřejmě devátý měsíc byl už náročnější a pořád jsem si říkala, ať už je Vincent konečně venku. :)
Před porodem jsem šla ještě k Michaele Kněžkové na kurz první pomoci dětem - všem tohle doporučuju! Ještě jsem měla pár sezení s laktační poradkyní Hanou Šalandovou, která mě provedla všemi fázemi těhotenství a dala mi nějaké základní informace o kojení a laktaci.
Speciální knížky o porodu a mateřství jsem nečetla, chtěla jsem se jen přirozeně dozvědět pár informací, které mě zajímaly. A taky jsem se bála, aby mi z toho nezačalo hrabat, protože se mi stává, když hodně čtu, začnu i hodně přemýšlet a tím se někdy dostanu do stresu.
Porod - jak na něj vzpomínáš? Kde jsi rodila a šla bys tam znovu?
Porod nebyl úplně lehký, ale to tak holt asi je. Rodila jsem u Apolináře a určitě bych tam šla znovu.
Sestřičky na šestinedělí jsou hotoví andělé. Ještě jednou díky celému týmu!
Máš už nějaký mum hack - který rozhodně zabíra na Vincenta?
Zatím asi žádný převratný mum hack nemám, protože na každé baby zabírá něco jiného. Vincíka vždycky uklidní, když mi leží na hrudi. A samozřejmě zásoba dudlíků, kamkoli jdeme.
Čím saturuješ sama sebe?
Před Víňou jsem nebyla zvyklá snídat a nebo úplně málo před tréninkem, dnes se naopak každý den těším na dobrou snídani. Zjistila jsem, že nevyspalá a hladová Bára je poměrně náročná kombinace, takže se tomu snažím, co nejvíc předcházet.
Jaká by jsi chtěla být máma?
Na tohle se těžko odpovídá, chtěla bych být máma, která dokáže vymezit hranice, ale zároveň chci aby Vincent věděl, že se na mě může kdykoliv spolehnout a že společně zvládneme všechno.
Co se ti vybaví, když se řekne dětství?
To je úplně jednoduchý! Celé dětství jsem strávila na Slávii v Plzni, od svých 3-4 let jsem tam s kamarády běhali od rána do večera. Po škole jsme tam chodili na tenis, hráli vybíjenou, na schovku a dělali různé sbírky na pejsky. Měla jsem úžasné dětství. Strávila jsem ho v parcích, lese a na kurtech, pořád špinavá, ale šťastná.
Jak vám jde uspávání?
Uspávání je stále trošku oříšek, protože Vincent není úplně noční spáč, naštěstí spí aspoň dobře přes den v kočárku.
Nejoblíbenější jídlo tvého dětství?
Špagety s kečupem a sýrem, párek a koprovka!
Máš někoho v životě, kdo tě inspiruje?
Nejvíc mě inspirují lidé, kteří pomáhají druhým a nebo lidé, kteří mají nějaký handicap a stále bojují a snaží se být ještě lepší.
Stýská se ti po tenise? Plánuješ se vůbec vrátit na kurty?
Stýská, ale zároveň nikam nespěchám. Teď si užívám Vincenta, je ještě malinký a strašně to utíká.
Chci se určitě vrátit k tenisu, ale kdy to bude se ještě uvidí. Občas si trochu zacvičím, ale trénovat jsem ještě nezačala.
Jaký je tvůj nejoblíbenější produkt z naší kolekce? Které naše barvy se ti líbí nejvíce?
V tom mám úplně jasno. Já i Vincík jsme milovali vaši zavinovačku, to byl u nás doma největší hit. Pak ještě spací pytel s kapucí, který jsem mu dávala i do kočárku. Často ležíme i na vaší hrací dece, kde si s Vincíkem hrajeme nebo prohlížíme knížky.
Já obecně miluju bílou, ale hodně se mi i líbí ta vaše Cinnamon. A abych nezapomněla, vaše ovčí podložka je taky skvělá!
