Mít svou ideální představu o porodu je dobré, protože se v realitě budete této představě co nejvíce přibližovat, ale samotný porod je vždy jedinečný a mnohdy jiný, než si vysníme.
Ať už porod přirozený nebo porod, který skončí operativně, tedy císařským řezem. My ženy jsme obrovské bojovnice bez ohledu na typ porodu. Protože i když je těžké oba porody srovnávat, žádný porod není jednodušší.
V České republice každá čtvrtá žena porodí císařským řezem. Ať už plánovaným nebo akutním. I přes to, že se o tom málo mluví, některé ženy, které své dítě přivedou na svět touto cestou, mohou cítit určité selhání. Co s tím? Chce to čas a podporu. Zkuste najít světlé momenty celého příběhu, a naopak se pochvalte. Mějte pokoru a respekt k porodnímu procesu, mějte vize a přání, ale pamatujte na to, že porod se naplánovat nedá a že v tu danou chvíli jste to pro své miminko zvládly nejlépe, jak jste mohly.
Naše majitelky mají dohromady 5 dětí a z toho 3 z nich přišly na svět císařským řezem, proto nám na toto téma poskytly rozhovor a podělily se o svou zkušenost.
TÝNKA
1. Týnko ty máš tři děti, klobouk dolů. Máš hotovo, nebo pokračuješ?
Mám HOTOVO !!! Říkám manželovi, že ani rybička se k nám už nevejde. Tři zdravé děti je štěstí. Cítím, že naše rodina je kompletní.
2. Jak to u tebe bylo s porodním plánem? Měla jsi nějaký?
U Adámka byl můj porodní plán dodělat státnice na VŠ dřív, než porodím. Povedlo se a já rodila spontánně cca 5 dní po stanicích. U Ellinky plán nebyl žádný to jsem měla hlavu plnou nově vznikající firmy MimiConcept. A u Olivky jsem si dala plán, ani mě nenapadlo, že bych nerodila přirozeně, takže jsem chtěla, pakliže okolnosti a pan doktor dovolí, ambulantní porod. No a nakonec z toho byl akutní císař. Člověk míní, život mění..
3. Takže sekce nebyl tvůj plán?
Ne nebyl. Je pravda, že Olivka se odmítla otočit, pak jsme začali zkoušet různé cviky a čínskou medicínu a otočila se. Od té doby poslední 8. a 9. měsíc byla co kontrolu to buď hlavou dolů nebo nahoru. Nakonec na kontrole v 38. tt jsme zjistili, že má špatnou saturaci a že musí rychle ven. Rovnou z kontroly mě můj porodník vezl na sál do Podolí a já volala manželovi, že ma 20 minut na to se dostat do porodnice.
4. Z čeho si měla největší strach? Nebo v ten moment nebyl prostor pro strach?
Já mám tu vlastnost, že když se něco stane, tak v tu chvíli strach nemám. Vím, že musím zachovat chladnou hlavu a racionální myšlení. Strach mě dostihne, až když si to v hlavě dovolím, až když jsem z té situace venku. Věřila jsem svému porodníkovi a tomu, že vše dobře dopadne. Jiné myšlenky jsem si nepřipustila.
5. A co pocity po? V porovnání s přirozeným porodem?
Pamatuji se, ze když jsem ležela na sále po vyndaní Olivky, říkala jsem si: “Panebože ten císař to je pohoda, taková rychlost, žádná bolest. Nechápu, že jsem na to nešla už dřív :)”. Ale od kamarádek jsem věděla, že to žádný med není a že ta těžší část přichází až druhý den.
6. Co by jsi si vybrala se čtvrtým dítětem?
Jednoznačně přirozený porod. Když to vezmu jenom z pohledu ženy a hojení jejího těla, fyzické zátěže a bolesti. Přirozený porod je pro mě lepší. Ano porod bolí, ale jakmile je to za Vámi, nebo alespoň v mém případě to tak bylo, dostaví se neskutečná vlna energie, jste schopná se hned postarat o své miminko, tělo se rychleji hojí. Na císaři mi nejvíc vadilo to, že druhý den se sotva došouráte k umyvadlu a máte se starat o miminko, které přeci jen potřebuje velkou dávku péče. Nevím, nejsem lékař, možná se pletu, ale je to podle mě jediná velká operace, po které se pacient druhý den musí postavit a začít fungovat.
7. Cítila si nějaký rozdíl ohledně kojení?
Ne, u mě je to vždy stejné. Velký nástup laktace v porodnici, vždy náš pouští hezky rozkojené a pak postupně to začne ubývat. Já kojila vždy maximálně 3 měsíce, prostě dál to nešlo. Vyschl pramen. :)
8. Měla si i přirozený porod i císařský řez - jaké byli ty dva přirozené? Stejné, nebo každy jiný?
Kazdý úplně jiný. Teď se směji, že to souvisí i s povahou mých dětí. Porod s Adámkem trval dlouhých 22 hodin. Od první kontrakce po finále. Vím, že se “porod” počítá jinak, než od první kontrakce. Ale víš jak, já to počítám od doby co to prostě začne bolet :).
Zato Ellinka byla venku do 8 hodin. Ráno v 7:30 příjezd do porodnice a v 7:58 byla venku. Jejich porod reflektuje jejich povahy :) Adam často bloumá, chce něco udělat a za chvíli neví co to vlastně bylo, zato Ella, ta je se vším hned hotová a nikoho k tomu nepotřebuje.
8. Jaké bylo tvé psychické vnímaní po porodu císařem? A po porodech přirozených, když to porovnáš?
Po obou dvou přirozených porodech nebylo nic zvláštního, klasické šestinedělí se svými hezkými i těžšími momenty. Po císaři s Olivkou to bylo jiné. I když jsem rozumově věděla, že to tak mělo být, že nebyla jiná možnost a že mi ji pan doktor zachránil, tak jsem měla pocit, jak kdyby mi ji někdo násilím vzal. Měla jsem pocit, že jsem ji dostatečně neochránila a měla jsem takový divný pocit prázdného břicha. I v šestinedělí jsem byla víc plačtivá. Trvalo to tak rok, než jsem i vnitřně přijmula fakt, že to tak prostě mělo být a, že ten den tam nad námi někdo držel ochrannou ruku a já mám zdravou holčičku.
SILVI
1. Máš dva syny, před třetím dítětem nezavíráš dveře. Jak to bylo s porody u Tebe?
U obou synů jsem měla “combo”. Starší syn Victor měl předpokládaný termín porodu 15.7. A 15.7 ráno se mi spustil porod. Odtekla mi hlenová zátka a začali postupně kontrakce. Jeli jsme do porodnice. Pamatuji si jak tam sedím ve sprše s kontrakcemi, a můj muž si přepínal televizi. Po nějaké době jsem měla odteklou plodovou vodu, silnější kontrakce, ale neotevírala jsem se a pak můj doktor rozhodl, že jdeme na sál. To si už moc nepamatuji jen, že mě najednou napojovali na všechny ty možné hadičky a kanyly. Všechno bylo strašně rychlé. A pak jsme jeli na sál a odpoledne se narodil můj první syn.
Po této zkušenosti jsem ale byla “zklamaná” ze sebe. Trápilo mě to strašně dlouho, dnes bych si řekla, že k tomu není důvod a hlavní je, že jsme byli oba v pořádku. Ale psychika a emoce je někdy silnější než rozum. Rozhodla jsem se, že druhé dítě porodím přirozeně, neboli VBAC (vaginal birth after cesarean) nastudovala jsem všechno, prošla několik doktorů kvůli názorům, dul, porodních asistentek atd. Názory se lišily ale většina se shodovali, že to už nebude tak “volný porod” byla bych celý čas na monitoru a budou mě sledovat kvůli riziku ruptury dělohy. Proto jsme pro případ, ale naplánovali císařský řez na polovinu prosince. Jak se to blížilo, tak jsem o tom přemýšlela tolik, že už jsem sama nevěděla co je lepší a co chci. Prosila jsem Aaronka, aby si sám vybral termín kdy chce přijít na svět. A to se stalo.
Týden před termínem sekce, v noci, kdy jsem utišovala staršího syna ze zlého snu a vrátila se do postele, něco prasklo uvnitř mě. :) A mně došlo, že to asi je moje plodová voda. Přiznám se, že se mi do toho FAKT nechtělo a tak jsem ještě asi 10 min ticho ležela a čekala, že to možná není ono :) Objednala jsem Rohlík a jedny boty online v rámci paniky:). Voda ale začala téct a nedalo se popřít, že Aari si vybral svůj den. Přišli kontrakce a my jeli do porodnice. Kde to skončilo zase císařským řezem. Nad ránem 6.12. Na Mikuláše.
2. Takže to bylo i nebylo plánované.
Ano je to tak, ono jediné co kolem porodu se mi s těma mýma dvěma zatím potvrdilo bylo, že to bylo 2x úplně jinak než jsem plánovala. Někdo se cítí dobře když má plán, v tom případě je ho dobré mít, ale musíte byt připravená, že to může být jinak. :)
3. A měla jsi ten PORODNÍ PLÁN?
Ne. Možná tak můj muž, ten má plán na všechno. :) S prvním synem jsem tašku do porodnice balila týden před porodem. S druhým v kontrakcích v noc porodu.
4. Měla si strach po druhé když si věděla do čeho jdeš?
Ano. A když někdy budu rodit po třetí, tak ho budu mít znovu. Asi už jiný - protože vím do čeho jdu. :)) Ale taky co jsem matka, tak s tím jako bonus přichází strachy o děti. Né jen, že porod bude bolet. To je fakt a tak to bude. Ale je to dočasná bolest. Je časově omezená. Je silná a brutální. Jak u přirozeného tak císařského řezu. Ale víte , že skončí a pak bude jen líp. Ale začnete se bát o děti o jejich zdraví a podobně a to už nikdy nezmizne.
5. Chtěla by si to jinak? Dnes s odstupem času.
Dlouho jsem to tak měla. Pocit, že kdybych mohla změnit jednu věc - chtěla bych rodit přirozeně. Ale dnes už ne. Nebo tedy vážím si, že mám dva zdravé a úžasné syny. To, jakou cestou na svět přišli se z nějakého důvodu událo tak jak se to událo a já jsem vděčná mému doktorovi, mému tělu a všemu kolem, že to tak bylo a je to tak, jak to je. Nechci v životě měnit nic. Myslím, že je důležité i když těžké věci, které už byli prostě přijmout a vážit si každou zkušenost a situaci co život přináší. Měnit a ovlivnit se můžeme snažit jen to, co nás čeká.
6. Jak si se cítila po porodu? Fyzicky i psychicky?
No fyzicky - nic moc :) Po císařském řezu jste první hodiny na JIPce. Po několika hodinách jsem začala cítit nohy a pak nastal nejtěžší moment, projít se první 2 metry. Totálně nereálný úkol. Bolí to. A vy víte, že se musíte starat o další osobu. Jediné co bylo u obou stejné, že po prvním týdnu nepříjemných bolestí se to začalo lepšit. Den za dnem pomalu. Sice chodíte jak stará babička o holi, ale chodíte. Utrpení bylo kýchnutí, zakašlání a smích skrze jízvu.
A psychicky? S prvním synem s odstupem času, ne bezprostředně po porodu jsem pociťovala emoce jako smutek, selhání, stud a podobně kvůli neabsolvování porodu přirozenou cestou. Šesti-nedělní cocktail hormonů k tomu taky nepřidává. Trvalo mi to vlastně až do porodu druhého syna. Vyrovnat se s tím.
U druhého porodu jsem fyzicky byla stejně “rozbitá” jak u prvního jen jako bonus dostanete ještě zavinování dělohy kontrakcemi :) Ale psychicky jsem to tak nevnímala, byla jsem šťastná za to, že jsme 4 členná rodina a DOKONCE jsem si říkala, že ještě si uděláme jedno. Hormony.